Syn pána zla - 49. kapitola

Voldemort seděl poněkud zničeně v jeho oblíbeném křesle. Před chvílí dočetl dopis od jeho syna. Od jeho Alecta. Alena byla úplně mimo. I se Severem to docela zamávalo.

Voldemort začal přecházet po místnosti, po chvíli vztekle hodil s historicky velmi cennou vázou, která se vzápětí roztříštila na statisíce... dobře, nebudeme přehánět... desítky úlomků.

Ozvalo se jemné zaklepání a vešla Alena.

„Drahý, za chvíli bude snídaně," Alenin hlas byl tichý, skoro neslyšitelný.

„Jistě, dorazím."

„Vím, jak se cítíš," zašeptala dřív, než zmizela za dveřmi.

„Já vím," zašeptal na dveře.

Snídaně byla přežita v naprostém tichu. Nikdo nepromluvil, nikomu nebylo do řeči.

Petúnie, Thomas, Rika, Alena i Voldemort byli zahloubáni do svých myšlenek. Jedno měly ovšem společné. Všechny myšlenky se týkaly Alecta.

Tou dobou Alecto razil do Gringottovy banky.

Do Temného sídla se přemístil smrtijed, který nebyl ochoten „držet hubu".

Bez jakéhokoliv odkladu rozrazil dveře do „jídelny". Voldemort se okamžitě postavil. Jeho pohled byl absolutně rozzuřený.

„Jak se opovažuješ??" jeho hlas nevěstil nic dobrého.

„Pane... já... omlouvám se, ale... viděl jsem Vašeho syna, Alecta."

„Kde?" zapojili se do rozhovoru všichni ostatní. Toto prosté slovo bylo řečeno všemi najednou.

„Na Příčné ulici,"

„Dej sem ruku," přikázal.

„Otče, nemyslím si, že to bude dobrý nápad, vlastně si nemyslím, že tam Alecto ještě bude."

„Cože?"

„No, předpokládám, že Vás viděl, ne?" pohlédl zpříma na smrtijeda.

„Ano, on se totiž vyřítil z krbu. Docela závratnou rychlostí, překvapilo mě to," připustil smrtijed.

„To jsem si myslel. Pokud předpokládal, že ti to řekne, tak už tam pravděpodobně nebude. Možná by to chtělo zkusit to sledovací kouzlo, nemyslíš?"

„Máš pravdu, bude to asi nejlepší."

Voldemort kouzlem odsunul vše stranou a všichni automaticky utvořili jakýsi obrazec. Celá ceremonie se odehrála stejně jako vždy. Voldemort předříkával, ostatní opakovali, atd...

Smrtijed ohromeně zíral.

Po chvíli se začal objevovat obraz.

Alecto netrpělivě postával před skřetem, který si ověřoval pravost dopisu.

„Co se stalo s panem Potterem?"

„Jak to mám vědět? Nejsem... jeho matka," snažil se zahnat skřeta do „outu". Skřet se ovšem nepřestal vyptávat.

„Kdy jste ho viděl naposled?"

„To už bude delší dobu."

„Asi tak dva až tři... měsíce," zklamal skřeta.

„Proč jste tedy nepřišel ten účet převést na Vaši osobu už dříve?"

„Byl jsem mimo Anglii. Mé studium mi nedovolilo opustit školu."

Skřet byl zklamanější než kdy dřív.

„Dobrá tedy. Na tomto dopisu nevidím žádný... kaz. Vaše požadovaná operace bude provedena do dvou hodin. Číslo účtu zůstane stejné, jen se přepíše vlastník. Váš podpis, prosím," Alecto se bez jediného zaváhání podepsal.

„Děkuji, peníze si ovšem můžete vybrat ihned, jestli potřebujete..."

„Ne, děkuji, není to nutné, nějakou finanční částku u sebe ještě mám. Má likvidita* je opravdu dobrá," Alecto se pousmál.



„Pak Vám tedy přeji příjemný den."

„Děkuji, doufám, že bude příjemný. Nashledanou," Alecto se otočil a odešel.



„To bylo velice zajímavé," poznamenal Thomas.

„Naprosto s tebou souhlasím," kývla Alena. Ještě neviděla syna komunikujícího ve společnosti.

„Jdeme na Příčnou?" ozvala se Rika.

„Ano," kývl Voldemort, přemístil všechny (i smrtijeda) a na Příčné ještě stihl přivolat ostatní „soudruhy smrtijedy".

V Příčné ulici nastal absolutní zmatek, když se tam objevilo nespočet smrtijedů. Dostali rozkaz přivést každého chlapce, který vypadá na patnáct, téměř šestnáct let. Dostali základní popis. Černé vlasy, štíhlá střední postava... tmavé oči.

Ti, co Alecta už viděli, to měli prostě jednodušší.

Alecta překvapil náhlý rozruch. Okamžitě pochopil, co se děje. Smrtijed nedržel hubu. Tohle Alecta trochu „podráždilo."

Teď ovšem byla k řešení otázka, kam zmizet.

Smrtijedi se rychle blížili.

Kouzelníci utíkali... nastal absolutní chaos. Smrtijedi se opravdu bavili...

Domy hořely, ozýval se křik lidí i zraněných.

Příčná ulice se během chvilky přeměnila z mírumilovné, sice trochu rušné, ulice na hotové peklo!!

Alecto byl v silném nebezpečí. Všechno se to najednou strašně zvrtlo. Po pravdě nevěděl, kudy a kam. Jeho otec postupoval k němu směrem od vchodu do ulice, jiní smrtijedi si to mašírovali od Obrtlé. Neměl moc šancí na útěk.

Najednou jeden smrtijed, který se dostal k Alectovi docela blízko vypálil do zdi díru... Alecto to bral jako možné vysvobození. Ovšem smrtijed si uvědomil, koho vlastně má hledat. Vlastně, Alectovo jediné štěstí bylo, že smrtijedi v afektu zapomněli, že ho mají hledat a jen ničili. Ničili všechno kolem sebe.

Smrtijed se zamyšleně díval na ohromeně stojícího Alecta.

„Kdo jsi?" zeptal se najednou smrtijed.

„Pierot, Hans Pierot." Plácnul Alecto první jméno, které ho napadlo.

„Tak Pierot, půjdeš za Pánem zla, jasné? A to buďto dobrovolně nebo nedobrovolně."

„Nejspíš nedobrovolně!" Alecto mávl hůlkou a smrtijed odletěl na druhou stranu ulice. Letěl opravdu hodně dlouho a hodně vysoko. Ale Alecto podcenil sílu svého kouzla. Za chybu většinou musí přijít trest. A ten se opravdu dostavil. Voldemort začal pátrat po původci kouzla. A našel.

„ALECTO!!!" Alecto ztuhl. Byl si vědom chyby, kterou udělal. Dostal se do bezvýchodné situace. Nevěděl, jak se z této „bažiny" dostat.

Ovšem jeho dilema vyřešil někdo jiný. Alecto ucítil v zádech hrot něčí hůlky.

„Pojď a nebraň se, nebo budeš potrestán," Alecto tentokrát opravdu věděl, že na vybranou nemá. Musel se setkat s otcem, i-když skutečně nechtěl. Bál se toho...

I přes jeho strach z otcovy reakce, šel klidně. Jednou zkusil utéct, ale smrtijed byl ostražitý. Alecto už uviděl otce, nedokázal se mu podívat do očí.

Muž pod maskou do Alecta najednou prudce strčil, takže Alecto upadl. Padl otci přímo k nohám.

Chvíli bylo absolutní ticho.

„CRUCIO!!" ozval se otcův hlas.



--------------------------------------------------------------------------------

* Likvidita znamená hmotné finance v pokladně nebo peněžence. Prostě kolik máte hotovosti :)